Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Border collie Kuci

Výletování;-)

Výletování;-)

      S Kučim podnikáme hodně výletů, tak jsem se rozhodla založit tuto složku, kde budu uvádět zajímavá místa, která navštívíme a příhody, které nás tam potkají . Navíc Pavel se rád řídí památnou větou z filmu Sněženky a machři - "Vezmeme to zkratkou, je to sice dál, ale zato horší cesta." - takže si to většinou opravdu užíváme a vracíme se  všichni po občasném bloudění uťapaný, votrhaný, špinavý, ale spokojený, že jsme poznali zase něco nového a našli jsme cestu zpět ...


18. 8. - 21. 8. 09 - Krkonoše

    Na poslední zkrácenou letní dovču jsme vyrazili poznávat Krkonoše.

Jelikož jsem se chtěla podívat do prodejny Craftu v Bedřichově (Jizerky), tak jsme to vzali i přes Liberec, kde jsme vyšli na Ještěd, kde jsme dali oběd a jeli jsme dál.

    Měli jsme zamluvený pokoj v rodinném penzionu Alenka ve Špindlerově Mlýně na Labské - je to krásná dřevěná chata s velmi příjemným personálem a krásným berňákem Jonášem. Všechno dokonalé až na to, že Jonášovi se moc nelíbil Kuci, ale majitelka Jonáše (zároveň servírka a recepční) nás ubezpečovala, že je to velmi hodný pes a že nebudou problémy, jenže ony byly hned první večer - kdy jsme se vraceli z procházky ze Špindlu a Jonáš, proti nám vyrazili a přátelsky moc nevypadal - snažil se napadnout Kuciho a ten si to samozřejmě nechtěl nechat líbit, takže Pavel vzal Kuciho do náruče a snažil se odrazit útoky Jonáše a já zatím letěla do chaty pro pomoc. Druhý den jsme začali dělat to, že jeden z nás šel vždy první, aby Jonáše zavřeli než zmizíme pryč. Říkám servírce, že to večer opravdu nebylo moc příjemné a ona, že se jí to nechce věřit, že je Jonáš velký dobrák, ale že to samozřejmě chápe a že vždy máme přijít, aby ho zavřeli, poslední večer se rozpovídal místní kuchař, který si trošku přihnul a začal vyprávět jak "dobrák" Jonáš se serval s pitbullem a že když je chtěli od sebe odtrhnout, tak napadl ošklivě majitele penzionu a jak nesnáší labradory a podobné historky přidávala i servírka - asi si říkali už stejně odjíždějí, tak už můžeme s pravdou ven, takže Jonáši díky, žes nám Kuciho nezamordoval, i když to pro tebe muselo být velké přemáhání.

    Druhý den jsme vyrazili k pramenům Labe, šli jsme z naší chaty pěšo na Horní Mísečky, pak stoupání na Vrbatovu boudu, kde jsme udělali chybu, že jsme si v místním kiosku nedali něco k jídlu, protože na Labské boudě to opravdu stálo za to jak obsluha, tak i jídlo jestli se to tak vůbec dá nazvat... Z Vrbatovi boudy jsme došli k Pančavskému vodopádu - je to nejdelší vodopád v ČR měří 148m - je to opravdu zážitek, asi jsem ještě nic hezčího u nás zatím neviděla, pak jsme došli na již zmiňovanou Labskou boudu a pak zamířili ještě k Labskému vodopádu a začali jsme klesat do údolí. Jelikož bylo teplo, tak se průběžně Kucíno cachtal celou cestu v Labi. Ušli jsme cca 25km s převýšením přes 400m.

    Na další den jsme měli naplánovanou Sněžku, ale protože bylo ještě větší vedro než ten den před tím, tak jsme museli zvolit náhradní řešení kvůli Kucimu, který toho měl plné kecky při stoupání, když po cestě nebyla možnost nikde ho smočit až pak u vodopádů a v údolí, tak jsme vyrazili na Bílé Labe a to bylo opravdu super řešení, takhle čistou vodu už asi jen tak neuvidíme, sice to byla ledárna, ale opravdu nádhera a Kuci si tu cachtandu v ledové říčce užíval. Na chatě Bílé Labe jsme dali oběd a vyrazili jsme ještě na naučnou stezku "Čertova strouha" a pak vyrazili zpět stejnou cestou. Ten den jsme toho moc neušli, ale byla to opravdu povedená prochajda a člověk se celou dobu kochal krásnou přírodou Krkonoš.

    V den odjezdu jsme vyrazili ještě jednou na Bílé Labe, aby se Kuci trošku vyblbnul před tím než vyrazíme směrem k domovu.

    Krkonoše mi opradu dostaly, člověk tam sice byl pákrát v zimě, ale takhle v létě mají zase jiné kouzlo a určitě to nebylo naposledy, kdy jsme tam zavítali.

Klikněte na obrázek a můžete se juknout na fotky

  

19. 7. - 25. 7. 09 Lipno a okolí

    Jako loni jsme si naplánovali dovolenou pod stanem na Lipně v kempu "U Kukačků" v Pihlově. Dali jsme si za cíl nějaký ten vrchol Šumavy, kánoi a nějakou tu zříceninu...

    Cestou na Lipno jsme se zastavili na hradě Rabí. Poprvé jsme měli i výklad s průvodkyní a ta byla z Kuciho naprosto unešená (no je dobré mít po republice spoustu příznivců borderek). Rabí je opravdu moc krásný hrad, který svou rozlohou je nejrozsáhlejší zříceninou v republice, je z něho pěkný výhled, takže návštěva stojí opravdu za to. Když jsme dorazili do kempu, tak samozřejmě naše první kroky směřovali hned k vodě, kde si Kucina zablbnul po tak dlouhé cestě.

    V pondělí předpověď počasí neslibovala zatím žádná velká vedra, tak jsem se rozhodli, že vyjdeme na nejvyšší vrchol Šumavy Plechý (1378m). Dojeli jsme autem na Jelení vrchy (885m) a vydali jsme se nejprve na Plešné jezero odkud jsme to chtěli vzít „zážitkovou trasou“ (vede mezi stojícími odumřelými stromy se vstupem na vlastní nebezpečí), ale ta byla kvůli zvýšenému nebezpečí uzavřena - chvilku jsme váhali zda tam nejít i přes zákaz, ale jelikož tam bylo docela dost zaměstnanců národního parku, tak jsme si to raději rozmysleli a obešli jsme to přes Kamenné moře a pak už přímo na Plechý. Cesta byla místy docela obtížná, stékal zde malý pramínek po kamenech, takže občas měl člověk co dělat, aby to ustál, ale dalo se to přežít. Jelikož jsme neměli jako vždy promyšlenou přesně trasu, tak jsme se rozhodli, že budeme pokračovat na Trojmezí a pak jsme šli po hřebenu Česko-Německé hranice, až jsme se dostali na Německý Třístolečník, kde byla konečně i restaurace, dorazili jsme po páté hodině a v pět měli zavíračku - my hladoví jak vlci, celý den jen na sušenkách a před sebou ještě moooc kiláků, ale vykouknul sympatický český číšník a řekl nám, že jestli budeme chtít něco jednoduššího k jídlu, tak že nám něco ještě udělá - tak super pocit štěstí kvůli žvanci jsem už dlouho neměla, no nikdy jsem nic lepšího nejedla -  opečené chleby s máslem, šunkou a volskými oky, byla to naše záchrana, takže ještě jednou díky. Pak jsme se vydali tak 3 km takovým sešupem dolu a pak jsme došli k rozcestí a mohli jsme se vydat cca 6km na vlak nebo jít 13km k našemu autu, rozhodla jsem to já a šlo se pěšo - bylo 19:25 a my měli za sebou docela těžší terén (no u nás z Kladna nejsme moc zvyklí),  v lese docela padala rychle tma, takže moje bujná fantazie, jestli někde zakopneme o rysa nebo dokonce o něco většího mě docela hnala v před a ještě jsem si vzpomněla na písničku a klip od Daniela Landy "Dej si pozor holčičko, ať se v lese neztratíš, když tě jednou spolkne stín, na cestu se nevrátíš....". Když jsme po cca dvou hoďkách dorazili na parkoviště, tak jsme byli rádi, že jsme radi - pak jsme udělali součet a ušli jsme cca 32km.

    Druhý den jsme si udělali odpočinkovější a vyrazili jsme omrknout Lipno nad Vltavou s originální architekturou, uvažovali jsme i o tom, že zkusíme parník, ale když jsme viděli frontu a kompletně zastřešený a zasklený parník, tak jsme to vzdali...

    Další dva dny jsme si půjčili kánoi a vyrazili na Lipno - nejprve jsme pluli do Nové Pece a další den jsme vyrazili druhým směrem k ostrovu Tajvan - Kuci se cestou osvěžoval tím, že nám vyskakoval z lodi, chvílemi  běžel podél břehu nebo plaval a pak si zase "nastoupil". Na čtvrtek už byly hlášeny bořky k večeru, tak jsem si říkala, hlavně ať nás to zase jako loni nechytne na vodě, v pět hodin se zatáhlo a blesky nad Lipnem, takže jsme vyvinuli nadlidskou sílu, určitě by padnul i nějaký rekord, kdyby nám to někdo stopnul, vlny byly stále větší a párkrát nám hrozilo, že se uděláme, ale ustáli jsme to a jen co jsme vystoupili v našem kempu spustil se strašný slejvák a bouřka, takže jsme sice vyplivli duši, ale to nejhorší nás zastihlo naštěstí až na souši.

    Poslední den před odjezdem jsme váhali mezi Smrčinou a Dívčím kamenem a jelikož bylo teplejší počásko, tak to vyhrál dívčí kámen, protože nedaleko byl potok a Vltava, kde se Kuci mohl osvěžit, zase jeden bezvadný a krásný výlet.

    Bylo to moc fajn, Lipno nás prostě nikdy nezklame svojí úžasnou přírodou kolem.

fotky

 

   

 

 

13. 6. - 20. 6. 09 Novohradské hory

    V tomto termínu jsme si pronajali chatu v podhůří Novohradských hor na Janovce poblíž Nových hradů. V okolí byla překrásná příroda s mnoha rybníky. Mile nás překvapila chajda, která byla ve skutečnosti mnohem krásnější a útulnější než na fotkách.

    Nejprve jsme se vydali pěšo do Tereziina údolí, kde protéká říčka Stropnice. Turistické značení bylo dělané pro natvrdlejší turisty, jako jsme my, takže se zabloudit ani nedalo, ale trošku jsme si okruh zkrátili a nešli jsme se podívat na sídlo Cuknštejn. Když to shrnu - fajn prochajda, tak půlku trasy se můžou pesani osvěžovat v říčce, cestou je i občerstvení, jen na můj vkus moc turistů, škoda, že vodopád není pravý a celkově to tam na mě působilo docela uhlazeně a uměle.

    Druhý den jsme vyrazili do Dobré vody, kde jsme si nabrali "Dobrou vodu", která vytékala u místního kostelu a pak jsme dojeli do Hojné vody, odkud jsme se nejprve vydali na horu Vysokou (1034m) a pak na Kraví horu (934), kde byla rozhledna s úžasný výhledem, Kuci si tu podívanou nemohl nechat ujít a mazal s námi nahoru, ke konci už toho asi začal litovat a nahoře už měl opravdu strach (po paničce začíná mít strach z výšek) a dolu se už nesl, ale po druhé by tam šel znovu. Cestou zpět jsme se zastavili na tvrzi Žumberk.

    Další výlet jsme podnikli do Nových hradů, kde jsme omrkli hrad a pak jsme se vydali bez turistického znační na přesličkový rybník. K večeru jsme zajeli do Českého Krumlova (jednou za čas se té kultuře a civilizaci neubráníme), kde jsem si chtěla moc vyzkoušet noční focení - no na výsledek se můžete podívat sami, ale žádná sláva.

    Předposlední den jsme vyrazili k Žofínskému pralesu, na Huťský rybník.

    V Novohradských horách se mi opravdu moc líbilo, ve volných chvílích jsem chodila s Kucim běhat a Pavel měl sebou i kolo, takže Kucínek běžel i při kole, ale to ho moc nebere.

Fotky

 

17. 5. 09 Naučná stezka Šipín 

    Další povedený výlet se nám podařil v neděli, kdy jsme vyrazili na naučnou stezku Šipín, která se nachází v přírodním parku Úterský potok. To je snad poprvé co jsme se drželi turistického značení a zázrakem jsme ani nezabloudili.

    Cesta vedla kolem Úterského potoka, takže se Kuci průběžně skoro pořád mohl cachtat - takhle kdyby to bylo všude. Přes různé vyhlídky, hradiště jsme se dostali k zastávce na naučné stezce zříceniny Gutštejn, kde to bylo opravdu moc krásné.

    Po naučné stezce jsme ještě šli podívat v přírodním parku Hadovka na zříceninu Krasíkov (no zřícenina - spíš zbylé dvě zdi), kde byl super výhled do krajiny. Pak jsme ještě šli na zříceninu Falkenštejn, ale to se moc nedalo ani považovat za zříceninu - jen pár sutin porostlých trávou.

    Bezvadný výlet, můžeme jen a jen doporučit - fotky

 

 

 

3. 5. 09 Úštěk, Bobří soutěska a Helfenburk

    V neděli jsme podnikli opravdu báječný výlet do dalších krásných končin v naší republice a byli jsme rádi, že se tento výlet vydařil oproti minule.

    V  teplém počásku musíme vždy plánovat trasu někde s vodou, aby se Kuci osvěžil a mohl pokračovat v cestě, takže i tentokrát jsme si vybrali nejprve jezero u Úštěku, kde to bylo opravdu moc fajn a čistá voda. Jelikož jsem měla zlomený palec u nohy, tak jsme všude popojížděli, takže po koupačce jsme dojeli k Bobří soutěsce a musím říct kam se hrabou Skryjská jezírka - fakt super, podél potoku jsme se dostali až k většímu vodopádu a k tomuto místu nemám slov. Pak jsme dojeli ke stezce, která vedla na hrad Helfenburk - taky moc krásné místo s docela zachovalou a rozlehlou zříceninou.

    Tento výlet patří k těm mezi ty nejlepší a opravdu můžu vřele doporučit. Fotky

   


26. 4. 09 Brdy - vodní nádrž Obecnice a Láz

    Jak už jsem se rozepisovala v novinkách, tak nás tento výlet moc neuchvátil, ale tak ne vždy se  musí zadařit. Nejprve jsme se zastavil u vodní nádrže Obecnice, kde jsme vykoupali Kuciho a tím porušili jeden z mnoha zákazů. Chtěli jsme dojít na Padrťské rybníky a pak vyrazit na Třemšín. Hledání rybníků jsme po dlouhém bloudění vzdali a na Třemšín jsme raději nešli, protože Kuci toho měl v tak teplém dni docela plné kecky. Tak jsme se šli podívat ještě na vodní nádrž Láz, kde se osvěžil Kuci a hurá domů z těchto podivných končin. Fotky

   

 

12. 4. 09  Zřícenina Týřov a Skryjská jezírka

    Před Velikonoci jsme vyrazili na kratší výlet zříceninu Týřov a na Skryjská jezírka. Cestou na Týřov se Kuci nadšeně cachtal letos poprvé v Berounce - v tomto místě je trošku silnější proud, tak musel Kuci trošku víc makat a ohromě se tomu divil.

    Zřícenina hradu se nachází se na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Týřov se tyčí na nádherném místě nad ústím Úpořského potoka do Berounky. Výšlapem ke zřícenině se nám naskytl krásný výhled na Berounku a její okolí.

    Poté jsme vyrazili na Skryjská jezírka, kde to bylo přeplněné turisty, takže tam jsme se ani moc dlouho nezdržovali.

Fotky najdete tady



    


4. 4. 09 Velká a Malá  Amerika

    V sobotu jsme vyrazili na místo nám již dobře známé nedaleko Berouna na dva částečně zatopené lomy Velkou a Malou Ameriku.

    Začali jsme nejprve na Velké Americe a pak přes lom Mexiko jsme vyrazili na Malou Ameriku - je to opravdu moc hezké místo, jen turistů je opravdu cestou hodně. Takže po prozkoumání okolí jsme ještě vyrazil ke Koněpruským jeskyním, kde bylo sice taky strašně moc lidí, ale naštěstí všichni čekali na prohlídku jeskyní a na turistické stezky se nikdo moc nehrnul. Fotky:zde


.     



17. - 18. 1. 09 Srazek na Mariánské v Krušných horách:-)))

    Tento víkend se uskutečnil rodinný srázek "slavošovských borderek" a jejich páníků. Martina s Archiem a Klárka s Lůďou a Chelzuškou dorazili na místo už v pátek na večer a já s Pavlem a Kucim jsme přijeli až v sobotu dopoledne, kdy proběhlo seznamování pesanů a páníků, pak jsem si dali obídek a hurá na sebevražednou akci na běžkách z Mariánské směr Jáchymov.

    Padalo se, válelo se, brzdilo se zadkem(hlavně já), fotilo se a hodně se nasmálo, i když musím přiznat, že jsem občas skřípala zuby a oslovování Kucínka nebylo nejvřelejší. Pesany to opravdu moc bavilo a nejvíc to chytlo asi Kuciho, který neviděl, neslyšel, jen běžel a vyvinul "nadpsí" výkon při pokusu o můj život. Ještě nějakou dobu mi tuhle akci budou připomínat jelita na zadku, boku a naražená kostrč. Holky s Archiem a Chelzuškou to zvládaly lépe, Klárka s Chelzunkou se dokonce odvážila sjet smrtelný kopec a vyvázla bez větší újmy (klobouk dolů). Když jsme dojeli do Jáchymova, tak Martina hodila běžky a sněžnice (Pavel kvůli kolenu s námi raději vyrazil bez běžek) k rodičům a vydali jsme se na výšlap směr Mariánská, kde jsme povečeřili a pak jsme na chatě u vínka blbli s borderama a pořád jsme si o nich povídali a povídali. Druhý den jsme vyrazili před odjezdem na nedalekou louku, kde jsme si zaházeli s talíři a pak se šli juknout na koníky.

    Pro nás to byl opravdu vydařený víkend a jsem moc ráda, že jsem poznala moc fajn lidičky zapálené pro borderky a taky Kuciho naprosto úžasné mladší sourozence. Doufám, že tohle nebylo naše poslední setkání a příště zase někam vyrazíme, třeba i ve větším počtu. Ještě bych chtěla moc  poděkovat Martině, která nám zajistila bezva ubytování.
Fotky od nás najdete tady

Fotky od Martiny jsou tady

Fotky od Klárky najdete zde

   

23. - 30. 8. Zběšice

fotky od Martiny jsou    Opět jsme poslední týden prázdnin pronajali chajdu v Jižních Čechách  nedaleko města Bechyně. Bylo to fajn a užili jsme si to bezvadně

    300m od chaty jsou krásné lesy, takže jsme chodili na prochajdy, na houby, které sice rostly, ale my na ně moc neměli štěstí a jen potkávali lidi s plnými koši), večer jsme nejčastěji grilovali na kameni (super věcička, kterou si musíme pořídit), chata byla opravdu moc pěkná a měla bezvadnou zahradu s bazénem, kde jsme s Kucim rošťačili.

    2x jsme se byli podívat v Bechyni, která byla vzdálená 11km od Zběšic, toto lázeňské městečko nás naprosto okouzlilo nejen svým historickým centrem, ale  nádhernou přírodou, která je velmi blízko města a řekou Lužnicí. Z města jsme vyrazili po žluté turistické značce k Židově strouze, kde se Kuci parádně vyřádil a osvěžil - tuto stezku můžu jen doporučit - všude málo lidí a bezva soukromá koupačka.

    Další výlet jsme podnikli do obce Dobronice kde se nachází i zřícenina stejnojmenného hradu, který jsme navštívili a pak jsme z něj vyrazili po červené turistické značce, která vede kolem řeky k řetězovému mostu Stádlec. Kuci se cestou cachtal a nejradši by celou cestu plaval podél břehu.

  Následující den jsme vyrazili ve velmi teplém dni na Orlík, že si tam Pavel zachytá ryby a my se s Kucim vykoupeme, ale voda byla docela dost znečištěná a byla plná sinic, tak jsme popojeli na Hněvskovskou přehradu, ale tam to taky nebylo moc valné, tak jsme se zastavili pak u jednoho jezu na Vltavě, kde si Pavel zachytal ryby a Kuci blbnul ve vodě.

    Předposlední večer jsme si zajeli do Bechyně, kde jsme poseděli v příjemné zahradní restauraci a pak si prošli krásně osvětlené město a asi se tak 100x vyfotili na úžasně osvětleném mostě přes Lužnici.

    Bylo to opravdu super a Kuci byl ten nejšťastnější pes pod sluncem, že nás měl s Pavlem 24hodin jen pro sebe. Fotky najdete tady

   




11. - 13. 7. Lipno


    V pátek jsme vyrazili na Lipno, kde to máme opravdu moc rádi a chystali jsme se tam už delší dobu a konečně to vyšlo. V pátek v půl druhé jsme hned vyrazili, abychom si ještě užili koupačku v teplém dni.

    Po páté hodině jsme dorazili do našeho známého kempu "U Kukačů" v Pihlově u Horní Plané, kde jsme před čtyřmi lety trávili s Pavlem naší první dovolenou (tehdy ještě bez Kuciho;-) a mile nás překvapilo, že se toho moc nezměnilo a bylo to tu stejně krásné jako tenkrát a kemp nebyl ani z poloviny obsazený (což vždycky uvítáme). Vybrali jsme si místo, kde si postavíme stan a hurá do vody po vyčerpávající cestě a řádili jsme a řádili jsme - voda byla krásně čistá a hodně pozvolný přístup do vody - no prostě super, pak jsme postavili stan a Pavel se vydal pro dříví na oheň a já se šla s Kucim ještě vykoupat a hlavně vyfotit dokonalý západ slunce nad Lipnem. U ohníčku jsme si opekli párky a v pozdních hodinách nás zastihl déšť, tak jsme šli do hajan  - Kuci měl premiéru ve stanu, takže jsme byla zvědavá na jeho reakci, ale zvládl to v poho - sice ze začátku byl trošku vyjukaný z toho, že bubnuje déšť do plachty, ale pak zjistil, že je prima, když takhle ležíme všichni na zemi a že může různě po nás šlapat a válet se a co ho uchvátilo nejvíc byla moje luxusní nafukovací karimatka (no už léta mi jí všichni závidí, no ale že po ní zatouží i Kuci, tak to mi nenapadlo). Kuci se snažil mi nenápadně dostat z mé karimatky, ale nepovedlo se mu to a já uvítala, že se mi v noci tlačil na záda a hřál mi.

    V sobotu dopoledne jsme vyrazili do Horní Plané, kde jsme se přívozem dostali na druhý břeh Lipna a šli jsme se tam projít, ale po zjištění, že široko daleko není žádná možnost jídla jsme se vrátili hladoví k Lipnu a počkali na přívoz. V Horní Plané jsme se najedli a protože se počásko se docela vylepšilo, tak jsme se rozhodli, že si půjčíme loďku u nás v kempu. Než jsme se dostali do kempu, tak se začalo trošku zatahovat, ale i přesto jsme vyrazili na loďku. Bohužel se počasí pořád jen zhoršovalo a my už byli dost daleko od našeho kempu, takže když se začali dělat větší vlny, spustil se slejvák a začalo se blejskat, tak jsme museli zastavit na druhé straně Lipna v lese. No uznávám, že schovávat se pod stromem, když je nedaleko bouřka není nejrozumnější, ale pořád lepší než být uprostřed Lipna, které spíš připomínalo rozvodněnou řeku než přehradu a hlavně nešel moc dobře držet směr a my se potřebovali dostat "proti proudu" na druhý břeh, ještě jednou jsme takhle vyrazili a zase to vzdali, protože to opravdu nešlo - no můžu říct, že to bylo opravdu nepříjemné, byli jsme úplně promočený až na kost a docela jsem začínala mít strach a myslím, že jsem určitě nebyla sama - Kuci byl pořád nervóznnější a tím zvyšoval i mojí nervozitu a Pavel ač vypadal, že je v klidu, tak pak taky přiznal, že měl docela nahnáno) - na vodě jsme byli 3 hodiny (z toho dvě to zrovna moc příjemné nebylo) a hlavně, když si člověk uvědomil, že na té straně jak jsme byli je nebližší město cca 8km a jinak samá příroda a nikde nikdo, tak to moc na klidu taky nedodávalo... Pak se naštěstí voda trošku uklidnila, tak jsme vyrazili zpět, ale pořád se v dálce blejskalo, takže ve mě byla malá dušička, ale měli jsme opravdu štěstí a dorazili jsme do kempu v pořádku. Pak nastalo velké sušení a všichni tři jsme padli a spali až do rána....

    V neděli jsme se šli projít po okolí a pak jsme zabalili stan a vyrazili jsme ještě do Národního parku Šumava a šli jsme omrknout Schwarzemberský kanál a vyrazili jsme Říjící stezku, kde jsme se občerstvili a vyrazili zpět.

    Šumava a Lipno jsou pro mě opravdu to nejhezčí co naše země má a vždy to bude pro mě místo kam se budu ráda vracet, protože je tam toho spousty k vidění, okolní příroda je překrásná a místní lidi jsou oproti nám "Středočechům" strašně moc příjemní, ochotní a mají rádi zvířata.

Fotky najdete zde

  

6. 7. Slapy

   V neděli jsme vyrazili na koupačku na Slapskou přehradu a musím říct, že to bylo opravdu super - velmi mile nás překvapila průzračná voda, kdy člověk ve větší hloubce tak stále viděl na dno.

    Dojeli jsme až do městečka Měřín (chtěli jsme uniknout vyhlášeným místům, kde je hafo lidí) a zajeli jsme do místního areálu k vodě. Bohužel tu byl zákaz volného pobíhání psů na pláži, tak jsme se jen smočili a šli jsme si půjčit šlapadlo, že si zajedeme někam vykoupat, abychom nikoho neobtěžovali a aby si to taky Kuci užil.

Na pláž jsme se ještě jednou vrátili, aby se Kuci před plavbou osvěžil a narazili na milou rodinku s borderčí slečnou a to by nebylo, aby se Kuci aspoň nechtěl na chvilku očuchat a seznámit, jen byla škoda, že jsme ty dva nemohli pustit - aspoň by se vyprázdnila celá pláž.

    Výlet na šlapadle byl opravdu moc povedený půjčili jsme si ho na 4hodiny a různě jsme zastavovali, abychom se všichni vykoupali. Pláže jsme si moc vybírat nemohli, protože bylo všude moc lidí a myslím si, že omezení o volném pohybu psů bylo asi všude, tak jsme vždy zajeli ke břehu kde byly skály a vykoupali se tam - no občas byl malinko problém, že byla hned hloubka, tak se Kuci pořád sápal někde po skalách, přeci jen instinkt je instinkt a spoléhat se na nás není zrovna asi podle Kuciho mínění nejlepší. Kuci si během plavby zaskákal ze šlapadla a myslím si, že si to bezvadně užil jako my a večer jsme se všichni vrátili uťapaný a spokojený - fotky

           

21. - 22. 6. České Švýcarsko

   O víkendu jsme vyjeli prozkoumávat další část naší republiky a tou bylo České Švýcarsko - vyrazili jsme ráno do Staré Olešky, kde je kemp Česká brána a tam jsme měli zamluvenou chatku (můžu jen doporučit příjemný kemp přímo na břehu krásného rybníka a samozřejmě pesani tam taky můžou).

    Jak jsme se ubytovali, tak jsme vyrazili na jídlo a pak hurá na Pravčickou bránu. Auto jsme nechali na parkovišti ve městečku Mezní louka a vyšli jsme na 6km vejšlap - pro mě jako člověka, který má nesmírný strach z výšek, to byla opravdu velká zkouška - úzká stoupající cesta z jedné strany pískovcová skála a z druhé šílený pohled dolů do hlubin Českého Švýcarska (no já tam radši moc nekoukala). Asi tak po dvou hoďkách vzájemného vyhýbání a zdravení s německými turisty na cestě (když na nás první německý turista vesele zvolal Hallo, tak jsem se docela lekla co po nás bude chtít, ale pak si na to člověk zvykne a hlavně se bezvadně od sebe navzájem poznají Češi a Němci) jsme konečně dorazili k Pravčické bráně. Tato brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu a považuje se za a nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti a neodmyslitelně k němu patří zámeček Sokolí hnízdo, který slouží jako restaurace a muzeum. Odpočinuli jsme si zde prošili jsme si celý areál a vyrazili jsme zpět. Když jsme dorazili do kempu, tak jsme se ještě šli projít a našli jsme perfektní místa na koupání a Kuci se mohl konečně pořádně vyblbnout.


    Druhý den Pavel zvolil v Jetřichovicích Marianinu skálu, kde je na vrcholku skály vyhlídka - no přiznávám se, že tady mě můj strach z výšek přemohl a já jsem se dostala tak do poloviny cesty na víc jsem neměla, tak jsem s Kucim čekala na Pavla až se z vyhlídky vrátí - no jak jsme si tak ve stínu s Kucim seděli, tak musím říct, že hodně turistů při pohledu nahoru a pak na nás to taky vzdali. Ten den bylo opravdu velké teplo, tak jsme ještě vyrazili k Olešskému rybníku, kde jsme se všichni vykoupali a pak jsme pomalu vyrazili domů. Cestou jsme se ještě zastavili na "Mácháči" ve Starých Splavech, kde jsme se smočili v parném dni a půjčili jsme si šlapadlo a to byl teda s Kucim zážitek, Stál mezi námi a všechno bedlivě sledoval, pak jsme zajeli ke břehu a Kuci se s Pavlem ještě koupal a skákal ze šlapadla do vody.


    Bylo to moc fajn, tak příště se snad dostaneme v ČŠ i na jiná místa, protože toho je tam opravdu moc, ale my nějak nestíhali - určitě by bylo fajn jet se podívat třeba na Soutěsky u Hřenska, no tak snad příště. Tady jsou nějaké fotky

    


25. 5. Hamr na jezeře


    Včera jsme vyrazili na delší výlet až do Hamru na jezeře, toto město se nachází poblíž města Stráž pod Ralskem. Na základě krásných fotek na netu jsme se rozhodli, že to tam pojedeme taky prozkoumat a určitě by to stálo za to, kdyby si Kuci někde ve vodě nerozřízl pacinu.

    Vyjeli jsme brzo ráno (cesta od nás tam trvá 2 hod.), aby jsme se nepařili v autě, ale sluníčko nás stejně brzo dostihlo, takže když jsme dorazili na místo, tak jsme se hned šli s Kucim smočit do rybníku, voda byla krásně průzračná (až na ten hnusnej střep). Když jsme se s Kucim vyřádili ve vodě, tak jsme pomalu vyrazili na obídek. Narazili jsme na parádní zahradní restauraci "Na hrázi" a dali jsme si dobrý obídek, bylo tam opravdu příjemné posezení a milá obsluha (pořád si chodila jedna paní hladit Kuciho)- vřele doporučuji.

    Pak jsme se vydali k další pláži na druhém konci rybníka, kde jsme zase Kuciho ochladili a pak jsme šli po červené značce až na zříceninu Děvín - byl zde docela pěkný výhled na okolí. Poté jsme pokračovali po červeném značení a chtěli jsme dojít až ke "Skalnímu divadlu", ale samozřejmě jsme se špatně zorientovali (jako skoro vždycky), ale na naší obhajobu musím říct, že nikde nebyl žádný přímý ukazatel na "Skalní divadlo" a ta mapka samotná nám prostě nestačila. Tak jsme vydali po zelené a cestou jsme narazili na překrásný Děvínský rybník v lese - uprostřed bylo vidět ještě na dno, takže to vypadalo spíš jak nějaké mokřiny, takže Kuciho jsme tam raději jen pustili jen na vodítku, aby se nám tam nezačal někde bořit. Cestou jsme zeptali zda jdeme dobře na "Skalní divadlo" a ač to tam ti lidi měli prý hodně projeté, tak to naše divadlo vůbec neznali, ale řekli nám, že jsou nedaleko vodopády a ať se vydáme tam a navedli nás kudy. No sice jsme narazili na potůček, který asi k vodopádům vedl a i jsme vodopády v dáli slyšely, ale nenašli jsme je - njn. Pak jsme se vrátili k oné mapce a musím říct, že jsme se už dobře zorientovali a tudíž jsme i zjistili, kde je Skalní divadlo, ale jelikož bylo už docela pozdě a my se nechtěli vracet za tmy domů, tak jsme si řekli, že to tam určitě probádáme lépe příště.

    Opravdu je to tam moc nádherné a určitě to stojí za to se tam jet podívat, jen bych nedoporučovala navštívení místního kempu u vody, kde se podle mě Kuci musel pořezat, ale ono těžko říct zjistili jsme to dýl, protože Kuci šel úplně normálně (prostě klasika - borderka raději bude předstírat, že jí nic není jen, aby jí něco neuniklo...). Nafotila jsem snad přes 200 fotek (protože ta příroda tam byla přímo fantastická), tak jsem to trošku zredukovala cca na 50 a můžete se mrknout zde

 

       


9. 3. Koněprusy - naučná stezka "Zlatý kůň"

 

    Dnes jsme podnikli opravdu nádherný výlet, který jsme si všichni užili - no je vidět, že prostě naše krásná zemička nabízí spoustu úžasných míst, které stojí za podrobnější prozkoumání.
   
  V Koněpruských jeskyních jsem byla už několikrát, ale nikdy jsem se nevydala do okolní přírody, což byla velká chyba, kterou jsme dneska s Pavlem a Kucim napravili. Nejprve jsme se vydali po žlutém turistickém značení naučné stezky "Zlatý kůň", ale nějak nám není přáno dodržovat trasu a docela mi přišlo, že ten kdo tam to značení dělal byl docela srandista, i když nechci vylučovat chybu i na naší straně. Z několika stran jsme viděli Velkolom Čertovy schody a pak jsme dorazili k Aksamitové bráně, kde to bylo opravdu moc hezké. Tato
brána je jednou z pozoruhodností Českého krasu. Jedná se o pozůstatek bývalé jeskyně, která zanikla propadnutím stropu. Stát zůstala pouze vstupní brána, která co do velikosti nemá na území Českého krasu konkurenci. Zde je možno sestoupit do hlubin jeskyní, ale asi jen na vlastní nebezpečí - my to raději nezkoušeli.
   
    Odtud jsme sešli až k čirému potůčku o kterém se říká, že je to voda pro kojence, ale ani Kuci se do ní moc nehnal, tak bych s tou vodou byla opatrnější. Odtud jsme se vydali přes rozlehlé louky (kde jsme si házeli s talíři) přímo do Koněprus, odkud jsme se pak částečně vrátili po žluté stezce ke Koněpruským jeskyním, kde jsme měli zaparkované auto.

    Poté jsme vyrazili do nedalekého Srbska, abychom našli nějakou restauraci s venkovním posezením - no líp jsme vybrat opravdu nemohli, byl to krásný hotýlek s restaurací, který měl venkovní přístřešek s výhledem na Berounku - no jedním slovem krása. My utahaný a hladový jsme si tam hezky odpočinuly a dobře jsme se najedli a vyjeli jsme směrem domů. Fotky


   

 

 


17. 2. Rozhledna Děd

    Začíná být hezčí počásko, tak opět výletíme. V neděli jsme vyrazili do Berouna na rozhlednu, která se nachází na vrcholu Děd (504  m. n. m.). Rozhlednička byla jako první založena v roce 1893 Klubem českých turistů. No sice výhled z rozhledny je pouze z jedné strany (na druhé straně přerostly rozhlednu stromy), ale byla to celkem příjemná vycházka - rozhlednička je opravdu moc hezká. Cestou zpět jsme narazili na louku, kterou jsme museli využít na trénování s talíři a pak jsme vyšli v Karlově Dvoře a odkud jsme se vydali do Berouna (v KD mají opravdu nádherné pozemky a novostavby uprostřed luk a lesů - no nádhera).

    Fotky nic moc nejsou (sice svítilo luní, ale bylo v oparu) můžete se na to mrknout sem

       


10. 2. Kožova hora

   Kožova hora je "nejvyšší vrchol" Kladenska (456 m. n. m.). Při pohledu z místní rozhledny je krásný výhled na Kladno s typickou siluetou šesti věžových domů z padesátých let, ruzyňské letiště, krajinu Berounska, České středohoří...  Vedle rozhledny je připojena turistická chata, která slouží i jako restaurace pro  kolemjdoucí - psi mohou dovnitř nebo když je teplejší počasí je možnost  využít venkovního posezení.

    Když vyrazíme od nás z domu, tak máme Kožovku cca 6 km daleko, což je paráda a já tam chodím moc ráda, vezmeme to kolem "našeho" cvičáku a pak to sice bereme kousek po cyklostezkce (když je hezky, tak je hodně fregventovaná) se kterou část cesty rovnoběžně vedou i koleje, ale i přesto  je to pro mě moc příjemná vycházka, která se pak stáčí do lesa a na Kožovce si vždy chvilinku odpočineme, dáme si něco dobrého (vaří tam moooc dobře)  a nazpátek to bereme přes Sletiště domů, takže jdeme většinou v lese. Ani jsme tam nefotili, tak přidávám foto z různých období.

  

28. 12. Běžkaření na Božím Daru

    V pátek jsme vyjeli na Boží Dar (v Krušných horách) zaběžkovat si i s Kucínem. Kuci dostal postroj, protože jsem už delší dobu snila, kdy aspoň trošku napadne snížek, abychom vyzkoušeli s Kucim běžky. Snížek nikde, tak jsme si museli trošku pomoci a vyrazili jsme na hory.

    Na Božáku to mám moc ráda - jezdili jsme tam se střední školou a několikrát jsme tam s Pavlem vyrazili běžkovat. O to víc mi letos lákala představa jak si zaběžkuji s Kucínem - Pavel moje nadšení moc nesdílel a předpovídal nám katastrofické scénaře.

    Kuci po dlouhé a únavné cestě autem hned vletěl do sněhu a bylo na něm vidět, že chce jen řádit a řádit v tu chvíli mi pomalinku začalo docházet co jsem si to vymyslela za nápad, že tohle hyperaktivní naprosto odpočinuté torpédo nebude moc spolupracovat. Nejprve jsem si zkusila uvázat stopovačku kolem těla, ale to nebyl moc dobrý nápad, tak jsme to zkusili s vodítkem v ruce a to už bylo lepší. No přiznám se, že v těžším terénu měl Kuciho Pavel, já jsem si s ním troufla jen rovinky, protože nejsem takový zdatný běžkař a jen jízda s Kucim po rovince byla šíleně rychlá (takovou rychlostí jsem nikdy neběžkařila). Kuci mi překvapil jak se snažil spolupracovat a jak šíleně moc makal - bylo vidět, že ho to hodně baví, trošku jsem se obávala, aby nechtěl pást běžkaře, ale vůbec se jich nevšímala a jen běžel. Ale chtělo by to trošku zlepšit povely pomalu a stůůůj, jenže zpomalte rozjetou borderu. No pár menším karambolům jsme se nevyhnuli, ale přežili jsme to všichni ve zdraví a nikdy jsem se na běžkách tolik nezasmála, tak doufám, že u nás taky ještě trošku napadne snížek. Fotky najdete tady

    Jinak Boží Dar na běžkaření můžu jen vřele doporučit jediná vada na kráse je pro mě ta, že není moc možností cestou se najíst nebo si dát někde jen něco na zahřátí což není moc ideální, když se vydáte na celodenní výlet na běžkách, cestou můžete narazit na maringotku (ke které vás každý běžkař dobře navede) ve které je stále plno běžkařů a k jídlu toho taky moc nenabídnou a když to člověk nejvíce potřebujete tak je většinou maringotka zavřená, nebo je zde ještě možnost vyrazit na Plešivec, kde je restaurace, ale to bych doporučila zdatnějším běžkařům. Tak jsme se museli vydržet a jít se najíst až na Božáku do restaurace - nebyl problém se psem a myslím si, že asi jen v nějakých lepších restaurací bychom možná neuspěli, ale asi jako všude záleží na domluvě a taky na pejskařích v řadách obsluhujících v restauraci. Tak běžkaření se psem na Božáku také můžu doporučit - je zde taky hodně ne moc známých stezek na kterých potkáte jen pár lidí - což je příjemné se psem. Jen je důležité dobře si to rozvrhnout síly a po cestě nehladovět.


    

30. 9. Žlutice a Rabštejn nad Střelou

    Minulou neděli jsme vyrazili opět na výlet - počásko nám přálo, tak jsme se jeli mrknout na ne moc známou přehradu Žlutici, ale to jsme netušili, že to tam bude střežené a nepřístupné ze všech možných stran... Ale naštěstí jsme narazili na krásnou louku, kde jsme se s Kučim patřičně vyřádili.

    Po té jsme vyrazili do Rabštejna nad střelou, kde je zřícenina hradu Rabštejn - no zřícenina - spíš by se dalo říct, že po celém Rabštejnu nad Střelou jsou trosky tohoto bývalého hradu, ze kterých byl nádherný výhled na okolní krajinu. Pak jsme vyrazili k řece Střele, kde jsme se ještě prošli před odjezdem. Podél řeky byla naučná steska, která by určitě stála za prozkoumání, protože v těchto končinách je opravdu nádherná příroda, ale nám už moc nezbývalo času a museli jsme vyrazit směrem k domovu. Fotky najdete  tady

 

     


23. 9. Výlet na hrady Točník a Žebrák

    V neděli jsme vyrazili na tyto dva známe hrady (okres Beroun) - no popravdě nám zas tak nešlo o historii (i když se jí samozřejmě nebráníme), ale radi se podíváme na nová místa, kde můžeme podniknout příjemné procházky.

    Když jsme přijížděli k hradu Točník - tak jsme hned uviděli dvě protilehlé stráně a na nich všude stáda koz a ovcí. Když Kuči vystoupil z auta, tak byl naprosto fascinovaný a hned zalehnul a sledoval je, pak plíživě došel přímo k ohradě. Najednou slyším vykřiknutí: „SHEEPDOG!!!“ - otočím se a tam nadšený Angličan, tak jsem jen pokývala hlavou a on hned spustil, jak je náš „sheepdog“ fantastický jak má instinktivní chování a dál jsem už moc nerozuměla, pak začal vřískat na svojí „darling“  (která musela být asi tak 5km daleko podle jeho intenzity hlasu), aby se šla podívat na našeho „sheepdoga“  – lidé, kteří procházeli tak na nás koukali a asi moc nechápali nadšeného Angličana.

    Jelikož byl hrad Točník pronajatý na firemní akci HVB Bank, tak jsme měli smolíka a mohli jsme se jít jen mrknout k hradu. Nejdříve jsme vyrazili na nedalekou zříceninu Žebrák a z věže jsme obhlídli jak je na tom okolí a kam se půjdeme podívat do přírody. Z věže jsem zahlídla pasoucí se stádečko ovcí a vypadalo to, že nejsou vůbec v ohradě, tak jsme tam museli hned zamířit, pomalu jsme přicházeli k ovečkám (Kučiho  jsme měli raději na vodítku), ale jakmile jsme se k nim přiblížili tak na 10m - ovečky usoudili, že jsme už hodně drzí a začali zdrhat. Pavel jen prohodil, že doufá, že nás sleduje od někud majitel a mi budeme nahánět ovce po vesnici a v lese. Naštěstí ovce zaběhli do nedaleké ohrady a my si mohli oddychnout, že to takhle dopadlo - vyfotila jsem jen část hlavy Kučiho a zdrhajícícho stáda (škoda, že se mi to nepovedlo zabrat líp). Byl to zajímavej pohled jak Kucíno tam strnule stojí a ovce před ním zdrhají do ohrady - asi máme novej způsob jak zahánět stáda - Kuči prostě jen přijde, koukne a žádné obíhaní stáda ani nic jiného nepotřebuje a ovce jsou v ohradě - njn síla osobnosti.

    Po té jsme zamířili k nedalekému rybníku, kde se Kuči ve velmi teplém dni příjemně osvěžil a mrknul se na koníky, ale z nich už měl větší respekt. Pak jsme se šli ještě projít k Točníku a ohromnou louku naproti ohradám se zvířaty jsme využili a zablbli jsme si s talířem.

    Můžu všem jen vřele doporučit - všude kolem jsou lesy, louky, rybník a krásná přiroda - opravdu jsme si to parádně užili a určitě se tam zase někdy vrátíme - myslím si, že je to tam ideální na výlet s pesanem. Fotečky najdete tady

   

 

 

TOPlist